Myslím, že môžem napísať túto retrospektívu. Prečo? Ako verný čitateľ som začal so Score 15 (vtedy som mal 11 rokov a 16 bitovú Segu) a pravidelne som si ho začal kupovať až od Score 18. Neskôr som hltal aj Level, ktorý sa zdal byť veľmi slabým odvarom Score (všetko kopírovali) - no a pozrite, kde je dnes. Právom si zaslúži nálepku najlepší. Potom o moju priazeň bojoval tiež Hráč (ahoj WIN!) a Riki (Bit si pamätám iba matne), neskôr Excalibur, Gamestar a PC Gamer. Dalo by sa povedať, že do hier a diania okolo nich vidím (aj keď nikdy nezažijem časy prvých Excaliburov), hoci patrím do druhej-mladšej generácie hráčov. O to tu ale nejde (chcel som sa iba kvalifikovať na post rozprávača), a preto sa pustíme do rozprávania.

Zlaté roky Excaliburu som nezažil, preto celý úvod prenechám Andrejovi Anastasoovi, ktorý kedysi napísal (to bolo okolo Score 40): "...po velkém nedorozumění s vydavatelem Excaliburu odcházím za panem Hejtmánkem s Vision a domlouváme spolu založení nového časopisu, který se bude jmenovat Score. Ice nejdříve nechce opustit Excalibur, ale když mu nabízím šéfredaktorství Score, jde do toho s námi.-vychází první Scorata-batolata. Naším největším problémem je malý počet stran a nevstřícná DTP studia, která musíme často měnit-tváříme se, že neexistují pirátské hry, že potíráme pirátství, tváříme se že neexistuje Excalibur, ale potíráme ho -Ice přichází s ideou časopisu "Pro dospělé lidi za každou cenu", která evidentně není z jeho hlavy a je určena ke zvýšení prodeje her firmou Vision. Následuje legendární vyhození mé recenze na Magic Carpet, která nevyhovuje požadavkům časopisu Score jelikož je údajně příliš infantilní. Původní verzi recenze si zakládám na památku včetně Icových červených škrtanců, které označují pasáže "neladící" s ideou časopisu pro dospělé. Celou recenzi musím přepsat. Štve mě to.-anketa na konci roku ukazuje, že drtivá většina našich čtenářů nepřesahuje věkovou hranici dvaceti let, ale Ice tento fakt ignoruje a pokračuje v trendu "Časopisu pro dospělé". Svůj nesouhlas vyjadřuji psaním zvrhlých a kontroverzních recenzí, které Ice cenzuruje seč mu síly stačí.-navrhuji, že půjdeme s pravdou ven o pirátských zdrojích, ale Ice ani vydavatel nesouhlasí. Rezignuji a tvářím se, že pirátské hry neexistují. Přesto z nich, stejně jako Excalibur, píšeme drtivou většinu recenzí. Je mi jasné, že mnozí tuší kolik bije stejně jako vědí, že jsem prodával pirátské hry za úplatu v době osmibitů a mají mne za pokrytce. Málokdo však ví, že zcela stejně postupoval Ice dlouhodobým úspěšným prodejem her na Commodora C64, což mne samozřejmě nikterak neomlouvá.-Ice vydává zkorumpovanou recenzi na Inferno se zcela evidentně ovlivněným hodnocením. Když vidí, že jsem vzteky bez sebe, slibuje, že už se to nikdy nestane. Postupem času se pak však tváří, že jeho hodnocení Inferna bylo nestranné a možná tomu začíná i sám věřit.-Score se stává bezpochyby nejúspěšnějším herním časopisem na trhu. Všichni z toho máme velkou radost, přidáváme stránky a já zjišťuji, že jsem herní bůh. Ice se mi snaží toto přesvědčení rozmluvit, ale bohužel se mu to nedaří a já se dostávám do problémů se zbytkem světa (viz. také Andrew kontra Fidonet, Polobožství ve Score, apod.).-přichází první vážné války o nezávislost. Začínám pochybovat o nestrannosti Icových recenzí. Mé pochyby zcela jasně definuje kausa Mechwarrior II kontra Accross the Rhine, kdy Ice po ostrém sporu se mnou rozhoduje, že hrou měsíce nebude Mech II, i když si to jasně zaslouží, ale Accross the Rhine, kteroužto hru lokalizuje Vision. V podobném trendu se pak pokračuje, hry, které se neobjeví na našem trhu nesmíme recenzovat, jsme nuceni přistupovat na kompromisy v hodnocení her. Moje vize nezávislého časopisu se rozplývá jako pára nad hrncem, Ice se však zdá být zcela smířen se svým svědomím a trpělivě inzeruje Score jako nezávislý časopis.-Domlouváme schůzku s Excaliburem. Nabízíme vzájemnou spolupráci a možná i splynutí časopisů. Pan Ludvík nesouhlasí a tehdejší mluvčí Excaliburu Tomáš Mrkvička nás označuje za absolutně odsouzeníhodné amatéry. Ice naštvaně odchází v průběhu schůzky, já trpím až do konce a pak rovněž naštvaně odcházím.-Ice pochybuje o našem hodnocení hry Fade to Black používajíc argument, že když se hra zbytku světa líbí, měla by se líbit i nám. Mám toho už plné zuby a oznamuji, že pokud se nepřestane s korupcí hodnocení, odcházím ze Score. Přichází krátké období hádek končící svatosvatým slibem vydavatele, že k ovlivňování hodnocení již nebude docházet. K mému údivu tento slib není planý a až do období "Icova návratu" (k tomu později) je dodržován.-přicházím s ideou udělat velkou Score party, něco na způsob akce Excalibur show, vydavatel však tuto ideu zamítá. Hned nato přichází Ice s ideou Score klubu, ve kterém bychom se scházeli se svými čtenáři. Všem se nám to zamlouvá a Ice v prosinci... zakládá klub Camelot. Zdá se, že se to zamlouvá i našim čtenářům, kteří odevzdávají členské příspěvky jako diví. Nikdo z náš ještě netuší, jakým fiaskem tato akce skončí.-vrcholem naší tvůrčí snahy je aprílové číslo, které nejdříve sklízí záporné ohlasy zmatených čtenářů, ale potom je většinou lidí vyhlášneno za nejlepší Score všech dob.-Přichází první pochyby o klubu Camelot. Ice celou akci teď již drží zcela ve svých rukou a jaksi zapomíná, že byl klub původně plánován pro velká přátelská redakce Score a jejich čtenářů. Hryže mě to.-Ice se mi zcela upřímně svěřuje s tím, že ho již nebaví hrát hry. Rovněž šéfování Score už mu evidentně leze krkem a kdo by se také divil, vždyť táhnout dva a půl roku něco tak ohromného musí být vskutku psychicky náročné. Navrhuji, že budu šéfredaktorem na nějakou dobu já. Ice souhlasí.-Při debatě s vydavatelem se Ice tváří jako bychom se na změně šéfredaktora nikdy nedohodli. Tato jeho změna názoru je mi doposud záhadou. Ze své pozice rozčileného boha unáhleně prohlašuji, že buď budu šéfredaktor nebo ve Score končím. Stávám se šéfredaktorem, Ice se mazaně přesouvá do role mučedníka.-Rozhoduji se, že za mne bude Score nejlepší herní časopis na světě a stávám se zcela paranoidním a nezvladatelným. Score je mým fetišem, ze kterého není úniku. Nejím, nespím, prostě dělám Score a nic jiného neexistuje. V orgasmu moci a slávy zcela ignoruji přítomnost vydavatele a začínám se chovat k chudákům redaktorům jako pes. Zavádím pedantní režim odevzdávání článků, mnoho nových rubrik, help linku, tvrdou pogromu na šotky, miniinzerci, rubriku vtipů a vůbec všechno, co podle mne vynese Score v očích čtenářů do nebes.-Ice odmítá být mým zástupcem a odsouvá se do ústranní. Mrzí ho jak se situace vyvinula a jako každý správný fingovaný mučedník touží získat zpět moc, která mu byla odebrána. Tajně se domlouvá s vydavatelem, že v nejlepší vhodný moment budu sesazen a Ice se vrátí na svůj post.-v mém deliriu se rozhoduji, že zničím Level. Používám všech možných i nemožných prostředků k tomu, abych Level trumfnul. Skutečnost, že se mi to bez problémů daří mě ještě více hecuje. Podobně postupuje můj Levelácký protějšek Draken.-nic netušíc nabízím post zástupce šéfredaktora Tomášovi Mrkvičkovi, který je podle mne schopným novinářem s velkými zkušenostmi na poli herních časopisů. Za mými zády však Tomáše skrytě kontaktuje Ice, sděluje mu, že já už ve Score dlouho nebudu a nabízí, že mu pomůže realizovat jeho myšlenku multimediálního časopisu. Tomáš přijímá a odmítá se stát mým zástupcem.-jak roste popularita Score v očích čtenářů, klesá moje oblíbenost v očích těžce zkoušené redakce. Dostávám se do extrémně ostrých sporů s vydavatelem, který nesouhlasí s mojí myšlenkou odstranit klub Camelot ze Score jednou provždy a omluvit se všem, kteří se na tuto Icovu akci nachytali (této myšlenky jsem se mimochodem doposud nevzdal). Ice později trefně označil toto horečné období mého pařanského kralování pojmem "Blaze of Glory". -Po horečném úsilí a celých dnech strávených na telefonu s Londýnem a USA se mi daří převést takřka veškeré zdroje recenzovaných her na originální kopie zaslané přímo od herních firem. Za vydatné pomoci vydavatele Nicka Pendrella se daří získat pro Score dobrou reputaci i na západě, což je snad tím největším ziskem pro Score, který se mi počas období mé krátké vlády podařilo získat.-Odjíždím na podzimní Londýnskou výstavu ECTS. V Praze je mezitím vydavatelem svolána tajná redakční rada na které jsem sesazen a šéfredaktorem se stává mučedník Ice. Každý oslavuje "Velký Icův návrat". Jak elegantní! Když se vracím, zjišťuji, jaký krásný podraz na mě Ice připravil a dozvídám se od Bedly a Uvuly, že mě vždycky nenáviděli. Ice mě po dohodě s vydavatelem velkoryse nechává dále psát do Score. Plánuji pomstu a proto z časopisu neodcházím.-objevuje se postava záhadného Jiřího Novotného-první číslo nového Score pod vedením Iceho končí katastrofou. Rozbouřená redakce horečně bojuje o post šéfredaktora. Nejzuřivěji bojuje naivka Bedla, který chce být šéfredaktor za každou cenu. Pozadu nezůstává ani Uvula. Nad udobřovací sklenkou se tomu s Icem vesele smějeme. O přátelství mezi námi už však nemůže být ani řeči. To poslední, na co by kdo myslel, je chudák Score, o jeho čtenářích ani nemluvě.-Ice Score evidentně nezvládá, protože se jeho primární aktivitou stává Tomášova invence Klan. Sděluje mi, že je mu Score ukradené a šéfredaktora dělá jenom proto, aby měl dostatek financí na podporu Klanu. Bedla se stává nezvladatelným a vida, že nikdo není natolik šílený, aby jej učinil šéfredaktorem Score, začíná veřejně házet na Score špínu. Po vzájemné dohodě jej s Icem vyhazujeme. Bedla se staví do role nevinného mučedníka (deja vu?) i přesto, že byl z prakticky stejných důvodů vyhozen před rokem z Levelu.-vychází prosincové Score '96, nejhorší to Score všech dob.-doslýchám se o výše uvedené akci s Tomášem Mrkvičkou, kterou mě Ice neskutečně podrazil. Zuřím. Jdu za Tomášem, který je velice nespokojen s despotickým přístupem Iceho k tvorbě Klanu a za zády Iceho mu nabízím šéfredaktorství Score. Vydavatel Score již vidí, že Ice zcela pozbyl soudnost a Score se už vůbec nevěnuje a proto přijímá moji a Tomášovu nabídku, že Score vezmeme do svých rukou a dáme opět do pořádku. Později všem dochází, že Ice jednal zcela logicky - vypočítavě se snažil Score co nejvíce uškodit, aby připravil úrodnou půdu pro Klan.-mizí postava záhadného Jiřího Novotného-jednou z prvních věcí, kterou s Tomášem řešíme je Pařeniště. Ukazuje se, že Bedla si nechával většinu rozpočtu Pařeniště pro sebe i když do něj už prakticky vůbec nepsal. Rozčílená redakce Pařeniště se s námi domlouvá, že pojede dál pod křídly Score. Bedla však za svými lidmi přichází se svěšenou hlavou a přemlouvá je, aby dělali Pařeniště pro něj. S Tomášem se domlouváme, že najmeme klíčové osoby Pařeniště do Score a necháme Bedlu, ať přivede Pařeniště do záhuby. Bedla se zoufale snaží nabídnout Pařeniště Levelu, ale je odmítnut a Pařeniště mizí ze světa.-řešíme Uvulu jeho vyhozením.-V našem prvním Score (1/97) se snažíme dát dohromady redakční chaos, ale máme na to pouze týden a výsledek je sice ve srovnání s hrůznou minulostí poměrně schopný, avšak nedostatečný. Únorové Score je již mnohem lepší a je korunováno velkým úspěchem.-Přichází období velkého usmíření. Polevují napjaté vztahy s JRC-Březnové Score 97 je po všech bolestech již dospělé. Upřímně přejeme všem (zbylým) konkurenčním časopisům, aby jejich cesta k dospělosti byla stejně komplikovaná a bolestivá jako ta naše, protože jedině tak může každá existence skutečné dospělosti dosáhnout." Tak to bolo Score 1 až 39. Nezdá sa vám, že ste toto už raz čítali? Áno, podobnosť s článkom v Score 58, po veľkom návrate Ice a Andreja do Score, je prinajmenšom zarážajúca. Lenže pár vecí sa v článku v papierovom Score nikdy neobjavilo (najviac ma dostalo - ...Nad udobřovací sklenkou se tomu s Icem vesele smějeme. O přátelství mezi námi už však nemůže být ani řeči.).

Ale späť do minulosti. Ako Andrej povedal, všetko sa pomaly vracalo do svojich kolají. Lenže Mrkvoň v Score 41 končí a na jeho miesto vo vzniknutom chaose nastupuje Karel Papík (ktorého som dovtedy poznal iba vďaka jeho jedinej recenzii na Tomb Raider a článkom v hobby hrách (LARP)). Level, ktorý vznikol o pol roka neskôr ako Score, sa medzitým pozviechal a jeho obľúbenosť stúpa. V Score 48 končí Irena Formánková, o mesiac neskôr (súdiac podľa tiráže) odchádza aj Andrej a s ním aj posledné zbytky pôvodnej zábavnosti Score - začína éra Papíka. Score 45 - síce znamenalo nový dizajn, nové logo. Ale náklad klesá spolu so stúpajúcou suchosťou celého časopisu a s príchodmi stále nových a nových neznámych autorov. V tomto čase som veľmi dlho rozmýšľal, či si mám nové Score kúpiť - a podobne, súdiac podľa stále sa zlepšujúcej kvality Levelu, sa rozhodovali aj ostátní fanúšikovia Score, ktorých čoraz väčšia časť sa presúvala na stranu konkurencie. Score 53 som si kúpil iba kvôli článkom Rybky, Bludra a Malého a nasledujúce čísla som kupoval už len zotrvačnosťou. O nejakom "tešení" sa na nové číslo nemohla byť ani reč.

Level sa mi javil ako východisko z tejto bezradnej situácie - Score budem kupovať naďalej (Sc56 a Sc57 sa už nedali vydržať...), ale baviť sa budem s Levelom. Žiaľ, aj napriek enormnému úsiliu redakcie tohto mesačníka, sa Score síce vyrovnali ale, tromfnúť ho nedokázali. Andrej sa dokonca objavil v niektorých číslach, ale akoby vedel, čo sa chystá, stiahol sa a čakal. No a potom to prišlo. Papíkovci, stálesanavážajúci do Levelu, dostali od konkurencie odpoveď. Level, hoci všetci vieme, že vtedy naozaj písal recenzie z pirátskych hier a oficiálne sa predstavoval ako "čistý" (rovnako ako Score ), podal žalobu na Score, ktorá vyústila vo vyhodenie redakcie Score. Tá si neskôr založila profesionálny časopis Gamestar, ale o tom inde.

S príchodom plných hier na CD disky časopisov, tak prichádzajú v Sc58 aj obidvaja geniálni autori späť do Score. Stará redakcia sa vracia späť, s čerstvými starými a novými (dobrými) autormi (okrem Rybky a Malého si zaslúžia menovať - Zeman, Krejcarová, Kalivoda, Zvelebil), ktorých pretiahli Levelu alebo priviedli do Score zo zelenej lúky. Score sa opäť stáva tým, čím bolo vo svojich začiatkoch. Komix so super Kopřivom a extrasuper Pavlovským sa tiež vrátil, náklad utešene (mal by som byť nestranný, ale zabite ma ) rastie a ja nachvíľu začínam veriť, že to takto aj zostane. Ako ale všetci vieme, nezostalo. Najprv sa Raven začína dakam vytrácať, aby po jej odchode (a odchode O. Malého) vyšlo na javo, že mala isté personálne nezhody s Andrejom (?). Potom mizne Mrkvička s Provazníkom a všetko korunuje aféra okolo dema na QIII Arenu (Sc68). Myslím, že všetci o nej viete všetko, ale aj tak si to kvôli zachovaniu kontinuity príbehu zopakujme.

Score uverjnilo na svojom COVER CD test demo Quake III Areny a tým sa ucho na povestnom džbáne odtrhlo. Podľa Excaliburu: (26.6.) JRC oficiálne pozastavilo podporu Score. Hlavným dôvodom sú podľa šéfa JRC dlhotrvajúce nezhody plynúce hlavne zo zverejňovania neoficiálnych recenzií a poskytovaniu niekoľko diem na CD bez povolenia. Ďalej uvádza, že existujú dôkazy o tom, že Score niektoré hry nedostalo ani od JRC, ani od vydavatele hry. Hm, hm. Že by zase pirátske recenzie? Ale to nie je všetko - Andrej mal teda kvôli tomu dostať výpoveď, ale deň predtým prehlásil:"Opět se mě někdo snaží zničit, opět za mými zády a opět jsou to mí naoko přátelé (ktorí presne, to sa dozviete nižšie). Score jsem vyhrabal ze sraček, kam ho potopila bývalá redakce a jaká je odmena? Opět zákulisní pletichaření a touha po moci. Už toho bylo dost, a proto odcházím. Odcházím sám a dobrovolně, ale pamatujte: ještě sem neřekl poslední slovo! Brzy se setkáme, ale bude to v jiném časopise, který bude nejlepším pařanským časopisem všech dob: nezávislé recenze, placky nadité těma nejlepšíma hrama." (Že by Level?) A tak sa novým šéfredaktorom stáva Tomík Zvelebil. Excalibur sa snaží pretiahnuť (myslím v zmysle dostať na svoju stranu...) Andreja, ten ale zostáva v Score ako externista, neskôr však odchádza, napíše dokonca dve recenzie pre Excalibur a začína písať do poľského časopisu. Ján Herodes sa o novom šéfredaktorovi Score nevyjadruje nijak lichotivo a všetko dianie korunuje vetou: "To, co stalo v posledních měsících není nic, co už tady někdy, a v daleko horším provedení, v minulosti nebylo..." Priznanie?

Čo si má o tom myslieť ale chudák čitateľ. Andrej naraz nie je, nová redakcia Score nemá chuť nič vysvetlovať (Ice by predsa len mohol dačo...) a potom sa Andrej objaví v Leveli, kam odtiekli aj poslední dobrí redaktori (Ice sa nepočíta) - Zeman a Rybka (Sc70). Level sa tak stáva prvotriednym časoppisom a pod vedením starého bracha Herodesa s autormi formátu Bulířa, Anastasova, Rybku, Zemana, Malého a Friedricha (no, aj Zvěřina ujde) sa stáva nepremožitelným. Náklad utešene rastie (deja vu?) a Tomík sa snaží Score pretvoriť na časopis pre malé deti. (Videli ste Káčera Donalda o počítačových hrách s matúcim menom ScreenFun? Tak máte akú-takú predstavu o Zvelebilovom vzore .) Potom je odhalený aj posledný vinník - v recenzii na Icewind Dale Andrej len tak prehodí: "...já jsem mimochodem nějakým nedopatřením neměl k dispozici ani odčarování magie ani volný pohyb a problémy, které jsem ve výsledku zakusil, bych možná nepřál ani Zvelebilovi." Hmm.

Je to smutné, áno, som ovlyvnený (Táto úvaha viac otázok ako odpovedí a ešte k tomu nadržiava pôvodnej redakcii Score. To je čo?!) a ničí mi to srdce, keď vidím, ako Score zomiera. Dúfam, že sa to zmení čo najskôr, aj keď nové Score tu už máme - Level. Na záver ešte malé zhrnutie: Na Slovensku nemáme momentálne žiadny časopis o počítačových hrách (Hráč by mal opäť pravidelne vychádzať od septembra), v Čechách ich je päť: Level, Score, Excalibur, Gamestar a česká mutácia anglického PC Gameru. Tak, ktorý si kúpite tento mesiac?